Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,

sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.

Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.

Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!

Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.

Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.

Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.

(Žalm 116,1-7)

Když otevřeme Bibli asi tak uprostřed, narazíme na knihu žalmů. Jsou lidské, někdy až syrově. Jejich autoři si nehrají na velkou víru a zbožnost. Nesnaží se zachovat klid a unést beze slova cokoli. Když se radují, tak z plna hrdla, když děkují, tak pořádně, když naříkají, tak se slzami a hlasitě.

Neštěstím naší doby není, že si lidé na své trápení stěžují. Neštěstím je, že si často stěžujeme na nesprávné adrese. Nemusíme si stěžovat na Pána Boha. Můžeme, máme si stěžovat přímo jemu. Tak to dělají autoři žalmů. Tak to můžeme dělat my. Vlastními slovy nebo si od nich slova vypůjčit.

Žalmisté nakládají své břímě na Boha: Ty to nes, já už nemohu, nes tu tíhu sám.

Modlitba:

Pane Bože,

nemáme rádi nemoci, epidemie, karanténu.

Nelíbí se nám, že se různé věci nesmí.

I většina dětí by raději chodila do školy než se musela učit doma.

Máme strach, že onemocníme. Že onemocní někdo z našich blízkých.

Pane Bože, mluví se o tom všude, ale jsme rádi, že to můžeme říct taky tobě.

Prosíme o posilu, o pokoj. Prosíme o naději a trpělivost.

Prosíme, uzdravuj nemocné.

Prosíme za zdravotníky, ošetřovatele.

Prosíme za řidiče a prodavače.

Prosíme za unavené rodiče. Prosíme za lidi zavřené v samotě, bez kontaktů.

Prosíme za lidi v nemocnicích a domovech pro seniory, které nemůže navštívit jejich rodina.

Prosíme za ty, kdo se bojí krize, ztrát, kdo vidí svět černě.

Děkujeme za lidskost, úsměvy, solidaritu. Amen.