Sestrám a bratřím:

Ema Pospíšilová

Šimon Pospíšil

Jan Zemánek

Františka Keprtová

Štěpán Keprta

Ráchel Ridzoňová

V Praze, dne 18. listopadu 2020

Moji milí mladí přátelé,

je přímo symbolické, že píšete v Den boje za svobodu a demokracii. K té svobodě patří svoboda vyjadřování, dobře, že ji nenecháváte ležet ladem.

Váš dopis jsem četl až dnes, odpovídám hned (po zasedání synodní rady, jednání s Diakonií, biblické pro děti…). Poprvé se také z vaší přílohy dozvídám znění dopisu Věry Váchové, Vladimíra Urbánka a Martina Fendrycha. Nebyl jsem mezi jeho původními příjemci. Proto jsem se k němu dosud nemohl vyjádřit.

Chci vás především ujistit o tom, že sborový mailing list jsem nikomu neposkytl a nikdo k němu bez mého vědomí nemá přístup. Pošta, která přichází členům sboru z tohoto mailing listu, má skrytý adresář, který nedovoluje použít ho pro vlastní sdělení.

Nezdá se mi z textu toho dopisu, že by hledal viníky. Ukazování prstem v tom nevidím. Je vyjádřením silného nesouhlasu s postupem staršovstva. Samozřejmě vzbuzuje emoce. Jenže jsme v situaci, kdy vzbuzuje emoce každé vyjádření. Určitě i to vaše, ačkoli je velmi otevřené, nechce být kritikou, připouští různost názorů, líbí se mi.

Myslím, že autoři výzvy z 10. listopadu si ani nedělají ambice, že by chtěli něco rozhodovat za staršovstvo nebo za sborové shromáždění. Nelíbí se jim postup staršovstva, tak se ozývají. Výzva má také svůj kontext: na březnové rozhodnutí staršovstva zveřejněné ve sborovém zpravodaji reagovali někteří členové sboru žádostí o vysvětlení, staršovstvo tedy svolalo veřejnou sborovou debatu na září. V listopadu však znovu potvrdilo svoje předchozí rozhodnutí beze změny a bez jakéhokoli komentáře k tomu, co proběhlo. Co tedy těm, kdo se nedočkali vysvětlení, zbývá? Jakási forma občanského protestu… Každý se můžeme vyjádřit. Nebo nevyjádřit. Nenechme se do ničeho dotlačit. Zachovejme si svou svobodu a odpovědnost.

K dopisu samému: není pravda, že bych „ještě v březnu počítal s tím, že po skončení mandátu (2022) budu ve střešovickém sboru kandidovat znovu“. V lednu se mne staršovstvo nejprve tázalo, jak uvažuji o tom, co dál po skončení mého povolání tímto sborem v roce 2022. Na to jsem odpověděl, že jiný sbor nehledám, neuvažuji o tom, rád budu v tomto sboru pokračovat, protože ho mám rád a služba tady mi dává smysl, mám i chuť na nové věci. A ať se staršovstvo svobodně rozhodne, neboť je pro mne zásadní povolání sborem, do ničeho se netlačím, nejsem na existenci zde závislý. Staršovstvo v březnu rozhodlo, že mne do další služby nepovolá. Toto rozhodnutí jsem vždycky respektoval, nikdy jsem ho nezpochybnil, nic jsem proti němu nepodnikl, znovu veřejně jsem to prohlásil na sborové besedě. Vždy jsem taky vysvětloval, že jde o pravomoc staršovstva. Vždy taky vysvětluji, že není na mé vůli a rozhodnutí, zda budu nebo nebudu kandidovat. A přece se o tom pořád takto mluví. Domnívám se, že tu vzniká naprosto mylný dojem, že já něco chci a staršovstvo to nechce. Spor není mezi mnou a staršovstvem, nýbrž mezi staršovstvem a členy sboru. Považuji v této souvislosti za

nešťastné, že dopis (výzva z 10.11.) spojuje nesouhlas s postupem staršovstva s jakýmsi hodnocením mé práce a osoby. Primárně nejde o mou osobu, ale o to, jak presbyteři vnímají sbor, jak s lidmi mluví, jak si navzájem rozumějí. A je odpovědností staršovstva, aby jeho rozhodnutí byla pro sbor srozumitelná. Celé je to v nějakém negativním nastavení. Myslím, že zatím ze strany staršovstva nezaznělo pozitivní zdůvodnění, proč hledat nového faráře. A to je třeba. Je přece potřeba spolu mluvit, získat druhé pro dobrou myšlenku, a ne se přetlačovat.

Doufám, že jsem aspoň zčásti zhojil vaše zklamání, protože na tom mi hodně záleží. Nejen kvůli mně samému, ale také kvůli vašemu vztahu k církvi. Je to složité, bolavé období ve sboru. Pokud jsem teď svým dopisem vyvolal další vaše otázky nebo vaši nelibost, prosím, pokračujme v rozhovoru. Můžeme se i sejít nebo spojit, abychom si mohli promluvit a dále vyjasnit svoje myšlenky, postoje, pocity.

Neposlali jste váš dopis na vědomí autorům výzvy, kterou komentujete. Mně je teď nepříjemné o ní psát, aniž bych jim tento dopis nedal na vědomí. Doufám, že se pro to na mne nebudete hněvat. Bylo by asi dobré, kdybyste jim váš dopis také poslali.

Díky, že máte zájem a starost o sbor, díky, že jste se ozvali.

Pán Bůh s vámi,

Pavel Pokorný

Na vědomí: staršovstvo

Martin Fendrych

Věra Váchová

Vladimír Urbánek