22.6., FS ČCE Střešovice
Káže Marek Zikmund.
25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
26Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.
30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
33A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
34Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
35Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
36Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
37Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
38Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
39Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“
40To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
41Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42Podali mu kus pečené ryby.
43Vzal si a pojedl před nimi.
44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
48Vy jste toho svědky.
49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
53byli stále v chrámě a chválili Boha.
