5.12.2021 2. neděle adventní
Ž 86, 8–11
Píseň: 650 – Začnem píseň novou
Čtení: Lk 14, 12–23
Píseň: 259 – Navštiv nás, Kriste žádoucí
Text: Gn 12,1–4a
Sestry a bratři,
Hospodin, Abram, požehnání -velká jména, velká slovaa nakonec velk.národ. Kdo by ale dnes těmtovelk.m pojmůmrozumělauměl srozumitelně odpovědět na otázku, kdo je Hospodin, kdo Abram, co je požehnání. Možná bychom stím měli problém i my,lid kostelní. Ale ten text tvoří také běžná a obyčejná slovaa pojmy, jako „řekl, odejdi, země, rodiště, otec, ukážu. A díky nim Hospodin netrůní, ale mluví. Ato jasně aadresně. AAbram nesedí,ale vydávásena cestu. Až těmitoobyčejn.mi slovy začíná příběh, vněmž velká jména ožívají,až tato obyčejná slova poodhalují neobyčejn. smysl.Teprve sv.m slovemdává Hospodin najevo, co jezač, totižten, kdo skutečně zná Abrama, kdo ví, jaká je jeho situace a co vjejím kontextu potřebuje. Aco víc, nejde jen o to, co potřebuje Abram, ale o to, že Hospodin potřebuje Abrama.A tady jeprvnízvěstn. záblesk. Hospodin je ten, kdo ví. Kdo zná situacičlověka, kdo zná situaci mou. Tak jako hospodář, hospodsk., hostinsk.má přehled o hospodaření, o sv.ch hostech, o jejich potřebách, tak má Hospodin přehled o mně, o m.ch možnostech, o m.ch omezeních, aletakyo m.ch schopnostech. A dokonce lepšínež já sám.
Jak ale poznat, co je Boží hlas, řekněme Boží vůlepro mě? Podle tohoto textu bychom mohli rozpoznat B.hlas jako něco, co nám naprvní poslech přijde těžko
přijatelné, nelogické, nejisté, riskantní, odporující našim sklonům mít všechno pod svou kontrolou.Odejdi ze své země, ze svého rodiště a zdomu svého otce do země, kterou ti ukážu.Abram byl spolu se sv.m otcem už usazenazabydlen vCháranu a najednou to má všechno opustit. Proč?Pročbyto měl dělat? Tak se ptá ten, kdo nemá trpělivost poslechnout si celou větu. Jin.mi slovy, komu krátkozraké vnímání nebo katastrofické vidění světa brání pochopit, že příběh, světmá pokračování, že pointa teprve přijde. Dobráanekdota, dobré úsloví má pointu právě až na konci, vposlední frázi, vposledním slovu.Pointa pak zpětně odkr.vá cel. smysl. A pointa Hospodinova pokynu Abramovi zní„do země, kterou ti ukážu“. Tohle už začíná mít smysl, užvím, proč mám odejít. Otevřesenová perspektiva. Ale jaká?Opět předčasná otázka. No to se teprve ukáže. Asi to taky znáte. Sedíte u počítače, usilovně přem.šlíteaNIC, žádná myšlenka, žádn. nápad. A čím déle sedíte, tím hustší mlha vhlavě.A tak se zvednete,odejdeteod stolua najednou se myšlenky sypou. Pořadí je prosté. Dokud se nezvednu, neuvidím.Abramův odchod zjehozeměnení odchod do nikam. Není to odchod nazdařbůh. Vlastně nazdařbůhano. Tady je na místě dáttomuhle slovupůvodní v.znam. Garantem zdaru našich cest je Pán Bůh. Stakovou vírou se dobře vstává i odchází.
Ale pojďme se ještě zamyslet nadtím, co to všechno znamená poslechnout Hospodina, poslechnout Pána Boha. Myslím, že v prvním kroku to znamená umět říci a říkat NE. Anemyslím teď jen tookřídlené say no to the devil
Aco ten kostel, když už jsem ho nakousl.I kostel jemédium, prostředek komunikace. Vkostele ale nejsme pod palbou. Tedy rádbych,doufám.Věříme, že zde Hospodin mluvískrze bibli, zpěv, kázání, svátosti, ale takéskrze vzájemné rozhovory. I když někdy nerozumíme, i když se nesoustředíme, i když se někdy moc neposloucháme. Pak nechť je kostel aspoň oním dalším NE vůči v.še řečené informační palbě. Kostel prosím nevypínat. Ale pozor, nikdy ať se kostel nestane místem zabydlen.m a usazen.m, ze kterého by se nám nechtělo zvednout se a odejít. I tady platí „odejdi do země, kterou ti ukážu“.Až venku, za jeho hranicí ji uvidíš.
A teď si můžeme ještě jednouposlechnout ten hymnus o požehnání
Učiním tě velk.m národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.
Píseň: S 288 – Svobodná zem
Píseň: 671 – Dej mi, Pane, bdělé srdce
Píseň: 582 – Toužíme v lásce žíti stále
