Instalační bohoslužby
Text kázání: Sofoniáš 2,3
Není to tak dávno, kdy hledání bylo tady velkým tématem. Situace přiměla vedení sboru:
hledejme faráře. Asi to stálo hodně energie, rozhodně se hledací proces protáhl na delší čas,
než se původně čekalo. Teď sbor jednoho faráře našel, bohudíky nebo bohužel a tím je to
prozatím uzavřené.
A do toho slyšíme znovu: „Hledejte Hospodina.“
Víme, tušíme, že jde o něco jiného. Takové hledání Hospodina nelze jen tak uzavřít, jde o běh
na mnohem delší trati. A taky si v tomto případě nelze vybírat mezi dvěma, třemi, čtyřmi
kandidáty, kdo by nejlépe zapadnul do našeho kostela a společenství, kdy by odpovídal našim
zvykům, tradici a mentalitě. Biblická výzva, vyvedená nad vchodem do kostela je
provokativní v tom, že při hledání se můžeme potkat s Bohem, který je jiný, než jsme si dosud
malovali, představovali a opěvovali, který je jiný, než naše zájmy a vymyká se každé povolací
listině, kterou mu bychom toužili podstrčit. Otcové budovatelé, kteří stavěli náš kostel, museli
mít hodně odvahy při volbě tohoto nápisu. A taky velkou porci prozíravosti a víry.
„Hledejte Hospodina“ je pobídka k objevování: Nebojte se nových i překvapivých setkání.
Nové vedení sboru může přinést něco nového, nevyzkoušené aktivity, nebo obnovit, co tu
kdysi fungovalo. Nicméně podstatné je a vždy bude setkání s Bohem a jeho aktivity s námi a
v nás.
„Hledejte Hospodina.“
Ta výzva zní stroze, lakonicky, pouhá dvě slova. Co se z nich dá vyčíst? Ale považme, že
Bohu stačilo jedno jediné Slovo, aby se stalo tělem. A vytvořilo příběh, ze kterého vyčteme
všechno, oč v našem životě jde. Nalezneme v něm i svůj vlastní příběh, zarámovaný
Ježíšovým životem a jeho podobou. Ježíš přišel, přiblížil se, aby hledal ty, kteří se ztratili,
zůstali na okraji, spadli kamsi dolů, skončili bez pomoci. Svým hledáním, setkáváním,
dotykem, slovem, cestou skrze kříž k novému životu Ježíš ukázal, odkud život pochází a
odkud se napájí, tedy ze spojení s Bohem. Z tohoto vztahu se rodí všechno, co je dobré,
životaschopné, co má naději a požehnání.
Proto i pro nás je hledání tak určující a podstatné. Hledáme toho, který sám hledá a jde za
námi. Který nás nachází dřív, než my jej. Ovšem k navázání vztahu je potřeba obou stran. A
když jde do toho Bůh, hledání dává smysl i pro nás. Nejde přitom o nějaké hledání ztraceného
času, slavné minulosti, oživování dávných tradic či vyvolávání vzpomínek. Jdeme za tím, kdo
je dárcem života a daru víry a lásky. A tak i my z té strohé, lakonické výzvy složené ze dvou
slov vytváříme příběh lidí, kteří hledají, ptají se, zakoušejí Boží blízkost, odkrývají Boží
tajemství a tak objevují i samy sebe.
Co bývá prvotním podnětem k takové aktivitě? Hledáme většinou něco, co se nám ztratilo a
co nám chybí. Bývá to často malá, pitomá věc, třeba ponožka, která nás zaměstná tím, že
někam zapadne a my zpřeházíme půl bytu, pohádáme se s půlkou rodiny, než ji najdeme a
jsme spokojeni a připraveni někam vyrazit. Co všechno dalšího ztrácíme a hledáme, můžeme
si každý domyslet. A taky to, co to s námi dělá, než danou věc objevíme. Čím je hledaný
objekt cennější, tím víc nás jeho zmizení dokáže rozhodit. Jen si vezměme, kolik je mezi
lidmi neuróz a podráždění a to kvůli pocitu, že ztrácíme některé jistoty, o které jsme se opírali
a obraz našeho známého světa se začíná proměňovat. Potom o to víc si přejeme najít něco
stabilního a jistého. A toho jakoby bylo stále míň.
Není za tím nervózním pocitem i to, že se sám Bůh schoval nebo ztratil? Mnozí mají tento
dojem, když se jim např. rozpadnul vztah, ztratili někoho blízkého, nabyli pocit, že než co
jiného vítězí síla peněz a ostrých loktů, že křesťanství nabízí jen slabou útěchu, zato jen samá
pravidla a řády. O církve se zajímá méně a méně lidí. A tak se zdá, že se Bohu hra na
schovávanou v naší společnosti výjimečně daří. Umíme si všechno vysvětlit i bez něj, na zemi
i na nebi. Příznačná je Cimrmannova hra České nebe. Odehrává se na nebesích, v prostředí
českých světců, včetně praotce Čecha a babičky Boženy Němcové, a ti rozhodují, kdo se
dostane z očistce do nebe. Typicky se to obejde bez Hospodina, o něm není ani zmínka. Na
vyslyšení modliteb zcela postačí svatý Václav. Je to legrácka, ale o něčem vypovídá.
Nicméně nějaké tušení Boží přítomnosti v té hře najdeme. Je tu obraz nebe, odlišeného a
vyvýšeného od dějinných příběhů lidí na zemi. Něco je nad námi a jaksi s námi propojené.
Bůh se neztratil, nezmizel. Dává o sobě vědět. Naopak, schovává se člověk. Odpojil se od
svého Tvůrce, odvázal se, přesto úplně neztratil schopnost naladit se na Boží vysílání. Lidé
mají o Bohu jakési tušení, občas něco zabrnká na jejich svědomí, něco se v nich hne. Někteří
lidé hledají, jen zrovna nemají dobrého průvodce. Pak jdou po něčem, co připomíná leda boží
karikaturu, anebo hledají tam, kde nic není. Jako v téhle historce:
Pod svítilnou stojí opilec a něco vytrvale hledá. Přijde k němu policajt a ptá se ho, co ztratil.
„Klíče“, odpoví muž. Policajt mu pomůže hledat. Když to trvá dlouho, ptá se muže, jestli
určitě ví, že je ztratil zrovna tady. Muž odpoví: Já je ztratil támhle na druhé straně, ale tam je
tma.
Něco hledáme, tušíme, cítíme, že nám něco chybí, jde jen o to, jestli hledáme na správném
místě, kde lze najít, co potřebujeme. Věřím, že kdo opravdu hledá, ptá se, pátrá, vydává pro to
úsilí, dobrou cestu najde. Potřebuje čas a někdy doprovázení. Nemusí přitom hned mířit do
kostela, kde údajně nalezne odpovědi na své otázky. Vždyť s Bohem se můžeme setkat
opravdu všude, sama Bible o tom vypráví. Mojžíš poprvé potkal Hospodina v suchém keři,
kdesi na kraji pouště. Tam k němu Bůh začal mluvit a začal přetvářet jeho život; Mojžíš pak
opustil ovce svého tchána a začal pečovat o ovce Božího lidu. Hledání a nalézání bývá
s Bohem docela dobrodružné. A ne vždy vyzpytatelné. Bacha na to!
Přesto ještě jednou slyšíme: „Hledejte Hospodina.“
Hledáme a objevujeme Boží tajemství, objev, že Bůh sám mě hledá, potřebuje mě a má se
mnou své záměry. A stejně tak i s lidmi vedle mě. Ta výzva je v množném čísle: Hledejte.
Spolu to jde mnohem lépe. Můžeme se ptát jeden druhého, sdílet své zkušenosti, být si blízko,
zakoušet, jak nás spojuje Boží slovo, které se stalo tělem v Ježíši Kristu. Kolem Ježíše a spolu
s ním tvoříme příběh lidí nasměrovaných k tomu, co je podstatné, otevřených pro další
hledání i další hledající. Tvoříme příběh lidí, kteří nejsou žádné beztvaré želé, ale zanechávají
zřetelné stopy své víry, vděčnosti a Božího provázení. Díky za to, díky za vás všechny.
