text:
Lukáš 18, 31-43
Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“
Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“
Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
